Lucie Šancová

Vliv teploty vzduchu a povrchové teploty na tepelnou pohodu člověka

Tepelná pohoda je subjektivní pocit, který je reakcí na aktuální stav prostředí, kde se člověk nachází. Závisí na vnějších fyzikálních podmínkách v daném prostředí, jako jsou především teplota vzduchu, povrchová teplota, radiační teplota, relativní vlhkost, rychlost proudění vzduchu a na druhu činnosti člověka. Hranice tepelné pohody se u jednotlivých lidí liší podle jejich otužilosti či schopnosti snášet teplo nebo chlad. Rozhodující vliv mají také izolační vlastnosti oděvu, únava, zdravotní stav a psychický stav jedince.

Vliv tepelného prostředí na člověka se posuzuje pomocí objektivních a subjektivních ukazatelů. Jako objektivní veličina pro hodnocení tepelné pohody se zavádí operativní teplota. Optimální hodnoty operativní teploty v závislosti na různých parametrech jsou uvedeny v několika předpisech (ČSN EN ISO 7730 [6]; Nařízení vlády č. 524/2002 Sb. [7]; ANSI/ASHRAE 55-92 Thermal Environmental Conditions for Human Occupancy [19]). Jako subjektivní ukazatel se používá pocit spokojenosti či nespokojenosti člověka s daným teplotním stavem (ukazatele PPD, PMV).

Tepelná pohoda je podmíněna tepelnou rovnováhou. Tepelná rovnováha je dosažena tehdy, když okolí odebírá lidskému tělu právě tolik tepla, kolik člověk vyprodukuje. Člověk při různých činnostech produkuje teplo, proto musí být zajištěn odvod člověkem produkovaného tepla do prostoru tak, aby nedošlo k výraznému zvýšení teploty těla. Na druhé straně odvod tepla nesmí být tak intenzivní, aby nedošlo k výraznému snížení teploty těla. Člověk by tedy neměl cítit v daném prostředí pocit nepříjemného chladu a ani nepříjemného tepla.

Co je to tepelná pohoda

Tepelnou pohodu lze definovat různými způsoby:

1) Tepelná pohoda znamená, že je dosaženo takových tepelných poměrů, kdy člověku není ani chladno, ani příliš teplo – člověk se cítí příjemně [2].

2) Tepelná pohoda označuje takový stav prostředí, ve kterém je splněna podmínka tepelné rovnováhy mezi organismem člověka a okolím, která však není jedinou podmínkou. Důležitá je pro člověka i tzv. radiační pohoda, tj. aby teplo z okolí přijímal radiací a vyrobené teplo vydával konvekcí [3].

3) Tepelná pohoda je stav mysli, jenž vyjadřuje spokojenost s teplotním klimatem a který vychází ze subjektivního hodnocení [19].

Lidské tělo si za libovolných okolních podmínek udržuje vlastní teplotu na téměř konstantní úrovni (u zdravého člověka asi 36,6 - 36,9 °C), přičemž musí být zachována tepelná rovnováha, při níž okolí odebírá lidskému tělu tolik tepla, kolik člověk právě produkuje. Lidské tělo má schopnost adaptace na různé klimatické podmínky, avšak existuje rozmezí, ve kterém se člověk cítí nejlépe. Toto rozmezí se nazývá pohodou. Tepelná pohoda zajišťuje vhodné prostředí pro pobyt člověka a činnost člověka při zachování optimálních hodnot jeho fyziologických parametrů.

Pocit teplené pohody ovlivňují následující objektivní a subjektivní faktory:

 

Objektivní faktory: Teplota vnitřního vzduchu

Povrchová teplota

Radiační teplota

Relativní vlhkost vzduchu

Rychlost proudění vzduchu

 

Subjektivní faktory: Hodnota metabolismu

Tepelně izolační vlastnosti oděvu

 

Vliv teploty na tepelnou pohodu

Teplota vzduchu

Teplota vzduchu (t_a) je základní veličina, která vypovídá o tepelné pohodě člověka. Je to teplota interiérového vzduchu bez vlivu sálání z okolních povrchů. Průměrnou teplotu vnitřního vzduchu lze měřit teploměrem odstíněným vůči sálání okolních ploch a vlivu oslunění.

Vzhledem k lidskému organismu jsou známy optimální hodnoty teploty vzduchu. V prostorech, kde člověk odpočívá nebo vykonává jen velmi lehkou práci, je optimální teplota vzduchu mezi 18 a 22 °C. V místnostech pro nemocné, malé děti a staré osoby by měly být teploty vzduchu nad 22 °C. Uvedené teploty platí pro rychlost proudění vzduchu do 0,3 m.s^{-1 a pro teploty okolních ploch jen nepatrně odlišné od teploty vzduchu.}

Teplota vzduchu není v celé místnosti stejná, ale je závislá na způsobu přívodu tepla do místnosti – otopné ploše, její povrchové teplotě, výšce místnosti a na nestejnoměrnosti ochlazování jednotlivých stavebních konstrukcí. Z hlediska tepelné pohody se sleduje i vertikální rozložení teplot vzduchu.

Vertikální rozdíl teploty vzduchu způsobuje místní teplotní diskomfort člověka z důvodu nerovnoměrného ochlazování nebo oteplování jednotlivých částí těla. Z tohoto hlediska se hodnotí vertikální rozdíl mezi teplotou vzduchu v úrovni hlavy a v úrovni kotníků, který by neměl být větší než 2 °C pro stojícího a 1,5 °C pro sedícího člověka [4].

 

Účinná povrchová teplota

Všechny pevné povrchy, které mají teplotu vyšší než absolutní nula, vydávají teplo sáláním. Sálavý tok prochází vakuem i vzduchem beze změn a na teplo se mění až při dopadu na pevný povrch. Tepelná bilance mezi dvěma pevnými povrchy, které si předávají teplo sáláním, závisí na rozdílu jejich teplot. Pro člověka to znamená rozdíl mezi teplotou kůže, resp. oděvu, a teplotou okolních stěn.

Účinná povrchová teplota (t_p) je průměrnou teplotou ze všech teplot povrchů v místnosti. Pomocí této teploty se vyjadřuje vzájemné působení sálání z povrchu oděvu osoby a sálání z povrchů místnosti. Měří se kontaktními teploměry nebo bezkontaktními přístroji.

Pokud klesá povrchová teplota konstrukcí ohraničujících místnost, musí se pro zachování tepelné pohody současně zvyšovat teplota vzduchu, což lze zjednodušeně vyjádřit rovnicí:

 

t_a + t_p = 38

 

t_a - teplota vnitřního vzduchu [°C]

t_p - účinná povrchová teplota [°C]

 

Poměr teplot t_a a t_p však není zcela libovolný. Požadujeme-li v místnosti výslednou teplotu 18,5 až 21,5 °C, pak má být teplota vzduchu 15 až 25 °C a průměrná teplota vnitřních povrchů konstrukcí se může měnit v rozmezí 12 až 28 °C.

Místní tepelný diskomfort způsobuje asymetrie sálání jednotlivých ploch v místnosti. Ta může být způsobena teplým stropem, chladnou zdí, chladným stropem nebo teplou zdí. Při sledování diskomfortu vlivem rozdílné radiace jsou osoby nejcitlivější na teplé stropy a chladné stěny (např. zasklení). Důležitým údajem je také povrchová teplota podlahy. Doporučné hodnoty se pohybují v rozmezí 19 až 28 °C. Pro pocit tepelné pohody je důležité, z jakého materiálu jsou podlahové krytiny, zda se jedná o materiály „studené“ (např. mramor, keramické obklady, ...) nebo „teplé“ (dřevo, korek, ... ).

 

Střední radiační teplota

Střední radiační teplota (t_r) je myšlená rovnoměrná společná teplota všech ploch v prostoru, při níž by byl přenos tepla sáláním mezi povrchem oblečeného lidského těla a okolními plochami stejný, jako ve skutečném prostředí. Tato teplota zohledňuje vzdálenost posuzovaného bodu od jednotlivých povrchů a jejich poměrnou velikost. U interiérů s rovnoměrnou povrchovou teplotou okolních ploch je vliv posuzovaného místa v prostoru malý. Značně rozdílné hodnoty střední radiační teploty získáme v různých místech interiéru, ve kterém se vyskytují velmi chladné plochy (velká okna) nebo horké povrchy (podlahové vytápění).

Tato teplota se měří radiometry tam, kde jsou zdroje sálavého tepla nebo chladu. Těmito zdroji může být sluneční radiace nebo sálavé způsoby vytápění. Zdrojem tzv. negativní radiace jsou chladné okenní plochy. Radiometry jsou přístroje, které měří tepelný rozdíl mezi dvěma ploškami, absolutně černou (pohlcující tepelné záření) a absolutně lesklou (odrážející tepelné záření).

 

Kritéria tepelné pohody

Vliv tepelného prostředí na člověka se posuzuje pomocí objektivních a subjektivních ukazatelů. Jako objektivní veličina pro hodnocení tepelné pohody se zavádí operativní teplota (t₀) [°C]. Jako subjektivní ukazatel se používá pocit spokojenosti či nespokojenosti člověka s daným teplotním stavem (ukazatele PPD, PMV).

Operativní teplota

Z fyzikálního hlediska je operativní teplota veličina, která vyjadřuje sálavou i konvekční složku sdílení tepla mezi člověkem a okolním prostředím. Operativní teplota je vypočtená teplota, která je definována jako jednotná teplota uzavřeného prostoru (tj. prostoru o stejné teplotě vzduchu i stejné radiační teplotě), černého z hlediska radiace, ve kterém by lidské tělo sdílelo konvekcí i sáláním stejné množství tepla jako ve skutečném teplotně nesourodém prostředí [6].

Operativní teplota se určí jako vážený průměr teploty vzduchu a střední radiační teploty. Váha obou teplot je započítána v závislosti na součiniteli přestupu tepla prouděním a na součiniteli přestupu tepla sáláním. Výpočet těchto součinitelů uvádí norma ČSN EN ISO 7730 [6].

Pokud se teplota stanovuje ve skutečném prostředí měřením, je pro její určení třeba změřit výchozí fyzikální veličiny, kterými jsou teplota vzduchu, střední radiační teplota a rychlost proudění vzduchu. Výsledná operativní teplota se pak stanoví ze vztahu:

 

t₀ = t_r + A.(t_a – t_r)

t_o – operativní teplota [°C]

t_r – střední radiační teplota [°C]

t_a – teplota vzduchu [°C]

A – koeficient závislý na rychlosti proudění vzduchu dle tabulky 4 [-]

Rychlost proudění vzduchu va [m.s-1]	0,2	0,3	0,4	0,6	0,8	1,0
Koeficient A [-]	0,5	0,53	0,6	0,65	0,70	0,75

Tabulka 1: Závislost koeficientu A pro výpočet operativní teploty na rychlosti proudění vzduchu, [7].

Pokud je rychlost proudění vzduchu menší než 0,2 m.s^-1 nebo pokud je rozdíl mezi střední radiační teplotou a teplotou vzduchu menší než 4 °C, je možno operativní teplotu vypočítat jako aritmetický průměr teploty vzduchu a střední radiační teploty.

Při rychlostech proudění vzduchu menších než 0,2 m.s^-1 lze nahradit operativní teplotu výslednou teplotou kulového teploměru (t_g) [°C], která se změří kulovým teploměrem nebo stereoteploměrem (obr. 1) a stanovuje výsledný vliv teploty vzduchu a radiační teploty.

Pocit spokojenosti (PMV,PPD)

Teplota je veličina velmi individuálně vnímaná a její vnímání je závislé na okamžitém zdravotním stavu i náladě člověka. Proto lze tepelnou pohodu hodnotit i subjektivně dotazováním lidí, kteří odpovídají na otázky týkající se převážně vnímání teploty, a současně se měří parametry vzduchu v místnosti. Tato metoda se používá především v interiérech obydlených lidmi při běžném provozu.

Pro zjištění tepelné pohody slouží různé stupnice. Mezi dvě nejpoužívanější patří Bedfordovo měřítko a stupnice ASHRAE, které mají sedmibodovou stupnici. Srovnání stupnic je uvedeno v tabulce 2.

 

ASHRAE	Hodnocení	Bedford
Horko	3	Velmi teplo
Teplo	2	Teplo
Tepleji	1	Příjemně teplo
Neutrálně	0	Příjemně
Chladněji	-1	Příjemně chladno
Chladno	-2	Chladno
Zima	-3	Velmi chladn

Tabulka 2: Vyjádření tepelného pocitu člověka. Zdroj: [1].

Tepelná pohoda je podmíněna tepelnou rovnováhou, avšak nezaručuje ji. Uplatňuje se zde mnoho dalších, zejména psychologických vlivů, jako jsou např. dřívější zkušenosti, adaptace na prostředí, sociálně-kulturní vlivy a zvyky.

Empirické vyjádření výzkumu tepelné rovnováhy je shrnuto v grafu 1, který vyjadřuje závislost předpokládaného procenta nespokojených (PPD – predicted percentage dissatisfied) na předpokládaném středním stupni pohody (PMV – predicted mean vote). Z grafu vyplývá, že u velké skupiny lidí vystavené témuž prostředí bude vždy alespoň 5 % z nich nespokojených.

Hodnocení tepelné pohody – závislost PPD na PMV. Zdroj: [11].

Stanovení hranice tepelné pohody tak, aby vyhovovala všem, je tedy prakticky nemožné. Proto se vždy předpokládá nějaké procento lidí, kteří budou nespokojeni s daným teplotním stavem prostředí.

V grafu 2 je znázorněna závislost mezí změnou teploty vzduchu (t_a) a střední radiační teploty (t_r) a stupněm dosažení tepelné pohody, který je vyjádřen pomocí PMV indexu.. Graf je vytvořen pro „standardního člověka“, který váží 70 kg a měří 1,7 m.

Závislost indexu PMV na teplotě vzduchu t_a a střední radiační teplotě t_r. Zdroj: [11].

Tepelná bilance člověka

Tepelná bilance lidského těla se zabývá rovnováhou či nerovnováhou mezi tepelnými toky organismu. Tepelnou bilanci lidského těla lze vyjádřit pomocí změny tepelné kapacity ΔS [W] danou vztahem:

ΔS = M ± R ± Cv ± Cd – Ediff – Ersw – Eresp

 

 

M – hodnota metabolismu [W]

R – tepelná ztráta (zisk) sáláním [W]

C_v – tepelná ztráta (zisk) prouděním [W]

C_d – tepelná ztráta (zisk) vedením [W]

E_diff – tepelná ztráta difúzí pokožky [W]

E_rsw – tepelná ztráta vypařováním potu [W]

E_resp – tepelná ztráta dýcháním [W]

 

Pokud je ΔS > 0, teplota lidského těla stoupá, v opačném případě klesá. Odvod tepla z lidského těla závisí na parametrech okolního prostředí, avšak v zájmu zachování tepelné rovnováhy (ΔS = 0) využívá lidské tělo také vlastní termoregulační mechanismy.

 

Rostoucí teplota organismu

Jestliže stoupá teplota lidského těla (ΔS > 0), podkožní cévy jedince se rozšiřují a zvyšují zásobování pokožky krví. Tím se zvýší teplota pokožky a odvod tepla z těla. Pokud toto zvýšení nedostačuje k obnovení tepelné rovnováhy, jsou aktivovány potní žlázy a tělo se začne ochlazovat odpařováním. Udržitelná míra odpařování je zhruba jeden litr za hodinu. Je známo, že jeden litr odebere organismu přibližně 2,5 MJ tepla. Pokud ani toto nestačí k obnovení tepelné rovnováhy, začne docházet k nevyhnutelnému přehřívání organismu (k tzv. hypertermii), jehož příznaky jsou slabost, bolest hlavy, ztráta chuti, nevolnost, krátký dech, zrychlený tep, lesklé oči či duševní nepokoj. Při tepelném šoku teplota těla stoupá přes 41 °C, pocení se zastaví, začne kóma a nastává smrt.

 

Klesající teplota organismu

Naopak na pokles teploty lidského těla (ΔS < 0) organismus reaguje snížením podkožní cirkulace krve, omezením průtoku krve do periferních částí těla, čímž se sníží teplota pokožky a tím i tepelná ztráta těla. Tento proces doprovází vznik „husí kůže“ a postavení chloupků na kůži, což zlepšuje tepelnou izolace kůže. Jestliže nedojde k obnovení tepelné rovnováhy, nastoupí svalové napětí a třesení, které zvyšuje tepelnou produkci těla až na desetinásobek. Zatímco teplota uvnitř těla zůstává okolo 37 °C, teplota končetin může vlivem nedostatku krve klesnout až pod 20 °C. V extrémních případech může dojít i k omrznutí, aniž by byla ohrožena vnitřní teplota těla. Pokud tyto regulační mechanismy nezajistí tepelnou rovnováhu, dojde k nevyhnutelnému podchlazení těla (k tzv. hypotermii), kdy vnitřní teplota těla klesá pod 35 °C, vzrůstá krevní tlak a spotřeba kyslíku. Začne-li klesat teplota tělesného jádra, dochází k selhání krevního oběhu. Smrt nastává, pokud klesne teplota tělesného jádra na 25 až 30 °C.

 

Případová studie: Porovnání otopných ploch z hlediska tepelné pohody

Typ otopného tělesa použitý pro vytápění obytného prostoru má vliv na tepelnou pohodu obyvatel. V této kapitole je porovnána instalace deskového tělesa, podlahového konvektoru a podlahového vytápění v konkrétní místnosti. K modelování jednotlivých otopných těles a následnému výpočtu parametrů potřebných k určení tepelné pohody je použit program Flovent 7.2.

Jako referenční místnost slouží obývací pokoj v garsonce novostavby bytového domu. Její půdorysné rozměry jsou 3,2 x 3,8 m a světlá výška 2,9 m. Ve všech sousedících místnostech se předpokládá vnitřní výpočtová teplota 20 °C. Ve vnější obvodové stěně je umístěno francouzské okno s izolačním dvojsklem o rozměrech 1,4x2,0 m s hodnotou součinitele prostupu tepla U = 1,7 W.m^-2K^-1. Výpočet je proveden pro extrémní stav, kdy je venkovní teplota rovna -18 ºC.

Pro porovnání vlivu různých druhů otopných těles na tepelnou pohodu poslouží grafy rozložení teploty vzduchu, střední radiační teploty a ukazatele PPD v řezu místností spočtené pomocí programu Flovent 7.2. Za referenční byl vybrán řez místností ve vzdálenosti x = 2,2 m od vnitřní stěny (tj. uprostřed pravého křídla francouzského okna).

 

Vyhodnocení pomocí operativní teploty

Tepelnou pohodu lze hodnotit pomocí operativní teploty. Požadavky na operativní teplotu uvádí Nařízení vlády č. 524/2002 Sb., kde je uvedena její optimální hodnota: 20±2 °C. Jelikož je ve většině prostoru místnosti rychlost proudění vzduch menší než 0,2 m.s^{-1 a rozdíl střední radiační teploty a teploty vzduchu menší než 4 °C, je možné operativní teplotu určit jako aritmetický průměr těchto teplot.}

V posuzovaném svislém řezu x = 2,2 (obr. 2) není této optimální hodnoty dosaženo v oblasti okna v případě umístění podlahového vytápění a deskového otopného tělesa. Tyto otopné plochy svým umístěním nedokáží zabránit chladné sálavé teplotě od oken, aby pronikala dále do místnosti.

Naopak podlahový konvektor je umístěn pod oknem, kde chladné padající proudy ohřívá přímo u jejich zdroje. Operativní teplota dosahuje příznivých hodnot blíže oknu, než v ostatních posuzovaných případech. Kromě oblasti okna zůstává v celé místnosti operativní teplota v optimálním rozmezí 20±2 °C.

Teplota vzduchu a střední radiační teplota ve svislém řezu (x = 2,2 m). Zdroj: [18].

Vyhodnocení pomocí indexu PPD

 

V případě podlahového konvektoru je v jeho těsné blízkosti překračována doporučená rychlost proudění vzduchu (0,2 m.s^-1) a zároveň vzniká v těchto místech poměrně vysoká radiační teplota (24,4 °C a více, obr. 2). Důsledkem toho tu ukazatel PPD nabývá velmi nepříznivé hodnoty (až 85 %, obr. 3). Střední radiační teplota ve vertikálním směru rychle klesá vlivem chladného sálání od okna, a proto je hodnota ukazatele PPD ve vzdálenosti 20 cm nad konvektorem už výrazně příznivější (11,4 %).

Stejně jako při umístění konvektoru je i v případě podlahového vytápění hodnota radiační teploty v blízkosti zdroje tepla - podlahy - vyšší než ve vzdálenějších místech místnosti. Jelikož je povrchová teplota podlahy 25 °C, nejsou hodnoty střední radiační teploty v blízkosti zdroje tak vysoké jako při umístění konvektoru (např. 23,9 °C, obr. 2). Proto i procento nespokojených vykazuje v blízkosti otopné plochy mnohem menší podíl (5 až 8 %, obr. 3). Chybí zde však teplá sálavá složka, která by kompenzovala vliv chladného sálání od okna, a proto je pobyt v blízkosti okna méně příznivý než při umístění podlahového konvektoru.

Na celkový pocit tepelné pohody v případě použití deskového otopného tělesa má vliv především chladné sálání oken, jehož účinek není zmírněn vhodným umístěním zdroje tepla. Pokud by v místnosti bylo francouzské okno nahrazeno oknem s větší výškou parapetu, mohlo by být deskové otopné těleso umístěno pod něj a vliv chladné radiační teploty by nebyl tak výrazný. V tomto případě však je oblast s nízkou radiační teplotou nejrozsáhlejší právě v případě umístění deskového otopného tělesa vedle okna. Z řezu x = 2,2 m (obr. 3) je patrné, že oblast zhruba 80 cm před oknem bude nepříznivá z hlediska tepelné pohody pro 11 – 32 % osob v důsledku negativního působení střední radiační teploty.

Index PPD, x = 2,2 m). Zdroj: [18].

Závěr

Jako nejméně vhodné z hlediska zajištění tepelné pohody se v tomto případě jeví deskové otopné těleso, které je z důvodu velikosti okna umístěno po jeho straně. Zdroj tepla umístěný mimo ochlazovanou plochu není schopen obracet padající studený proud vzduchu podél okna vzhůru. Na podlaze poblíž okna tak vzniká tepelná nepohoda způsobená velkou rychlostí proudícího vzduchu a nízkou operativní teplotou.

To samé platí pro podlahové vytápění, které rovněž není schopno obracet chladné padající proudy vzduchu, avšak svojí sálavou složkou nedovolí proudům, aby se dostaly dále do místnosti. V případě deskového otopného tělesa vznikají navíc v místnosti turbulence vzduchu, ke kterým při použití podlahového vytápění nedochází. Tyto dvě otopné plochy nejsou vhodné k vytápění místnosti pokud by se do vzdálenosti zhruba 80 cm od okna předpokládal dlouhodobý pobyt osob (např. umístění sedací soupravy). Ve větší vzdálenosti od okna je už tepelná pohoda zajištěna v případě všech otopných ploch.

Naopak podlahový konvektor umístěný u okna vytváří tepelnou pohodu i blíže k oknu. Jeho nevýhodou je vznik vysoké operativní teploty v jeho těsné blízkosti. Tento prostor není vhodný pro umístění rozkládací sedací soupravy určené ke spaní, kde by mohla vzniknout tepelná nepohoda vlivem osálání hlavy.

 

 

Odkazy

Reference literatury

domácí

[1] CENTNEROVÁ, Lada. Tepelná pohoda a nepohoda, Vytápění větrání instalace, 2000, roč. 9, č. 5.

[2] CIHELKA, Jaromír. Vytápění a větrání. 2. přepracované a doplněné vydání. Praha: SNTL, 1975. 697 s.

[3] RUBINOVÁ, Olga. Klimatizace a větrání. 1.vyd. Brno: ERA group spol. s r.o., 2004. 114 s. ISBN 80-86517-30-6.

[4] Česká komora autorizovaných inženýrů a techniků činných ve výstavbě. Vnitřní prostředí budov: (stavební kniha). Brno: EXPO DATA spol. s r.o., duben 2001. 114 s. ISBN 80-7293-023-0. Kapitola VII., Vytápění, s. 91.

[5] VAVERKA, Jiří, CHYBÍK, Josef, SEDLÁK, Radek. Energetické hodnocení budov a tepelná pohoda vnitřního prostředí. 1. vyd. Brno: bnú., 1992. 94 s.

[6] ČSN EN ISO 7730. Mírné tepelné prostředí. Stanovení ukazatelů PMV a PPD a popis podmínek tepelné pohody. Praha: Český normalizační institut, 1997.

[7] Nařízení vlády č. 524/2002 Sb. ze dne 14. října 2002, kterým se mění nařízení vlády č. 178/2001 Sb., kterým se stanoví podmínky ochrany zdraví zaměstnanců při práci. Sbírka zákonů ČR.

[8] BAŠTA, Jiří. Tepelná pohoda prostředí ve vztahu k návrhu otopných ploch. Praha: ČVUT, 2004. 27 s. ISBN 80-01-02999-9.

[9] LEHOCKÁ, H., JIRÁK Z. Kulový teploměr a jeho vývoj z hlediska hodnocení tepelné pohody organismu [online]. 2005-11-28. <http://www.tzb-info.cz>.

[10] ČSN 73 0540-2:2007. Tepelná ochrana budov – Část 2: Požadavky. Praha: Český normalizační institut, 2007.

[11] CENTNEROVÁ, Lada. Tradiční & adaptivní model tepelné pohody. Disertační práce. Praha: ČVUT, 2001.

[12] CENTNEROVÁ, Lada. Hodnota metabolismu [online]. 2001-6-07. <http://www.tzb-info.cz>.

[13] KABELE, Karel, VEVERKOVÁ, Zuzana. Modelování operativní teploty, Vytápění větrání instalace, 2003, roč. 12, č. 1.

[14] JOKL, Miloslav, V. Optimální a přípustné mikroklimatické podmínky pro obytné prostředí, Vytápění větrání instalace, 2004, roč. 13, č. 2.

[15] LAJČÍKOVÁ, Ariana. Jak kvalita vnitřního prostředí ovlivňuje zdraví a výkonnost, Vytápění větrání instalace, 2003, roč. 12, č. 2.

[16] MATHAUSEROVÁ, Zuzana. Kvalita vnitřního prostředí v našich předpisech -mikroklima [online]. 2005-4-18 <http://www.tzb-info.cz>.

[17] SUŠANIN, Pavel. Tepelná pohoda v administrativních budovách. Diplomová práce. Praha: ČVUT, 2009.

[18] ŠANCOVÁ, Lucie. Vytápění obytných prostor. Bakalářská práce. Praha: ČVUT, 2008.

zahraniční

[19] ANSI/ASHRAE Standard 55-1992. Thermal Environment Conditions for Human Occupancy. Atlanta: American Society of Heating, Refrigerating and Air conditioning Engineers, 1992.